Počátky destilačních zařízení se datují již od sedmdesátých let. 

Myšlenku na výrobu prototypu spustily především poptávky velkých nábytkářských společností, které spotřebovávaly při čištění aplikačních nástrojů nátěrových systému velké množství rozpouštědel a to především acetonu. Proces destilace byl již znám – jednalo se o proces, při kterém může být rozpouštědlo (nebo jiný těkavý prvek) separován z netěkavého materiálu (jako je např. barva).

Technici se pustili do výroby prototypu. Již prví testy byly pozitivní – takto získaný destilát měl vynikající kvalitu a byl vhodný pro další, opětovné použití. 

Destilační zařízení se neustále zdokonalovala a to nejen díky snaze ušetřit za nákup rozpouštědel a likvidaci těch použitých, ale rovněž z hlediska pozitivního dopadu na životní prostředí. 

Dnes jsou destilační zařízení využívány nejen v nábytkářském průmyslu, ale zájem o ně se rozšířil i do dalších odvětví, jako např. tisk, povrchové úpravy (odmaštění a aplikace nátěrových hmot), výroba skelných vláken, barev, inkoustů apod.