Typy destilací

Přístroje využívají jednoduchý princip destilace a oddělují těkavé látky (rozpouštědla, ředidla) od netěkavých látek (pryskyřice, laky, barviva, lepidla) nebo od málo těkavých látek (oleje, tiskové barvy atd.).

       

Typy destilací

Proces

Směs rozpouštědla a nečistot se v pevném kotli uvede do varu pomocí meziprostoru, naplněného teplonosným olejem, který je ohříván elektrickými topnými tyčemi. Vzniklé páry rozpouštědla jsou odváděny do chladicí serpentiny, chlazené dle modelu pomocí vzduchu nebo vody, a zde jsou znovu zkapalněny; zkondenzované rozpouštědlo je zachycováno v odpovídajících nádržích.

 

Typy destilace

 a) destilace při atmosférickém tlaku

Běžná rozpouštědla se destilují při atmosférickém tlaku 760mmHg. Při atmosférickém tlaku se destilují rozpouštědla s nízkou teplotou varu, rozpouštědla, která při destilaci pění a všechna rozpouštědla s teplotou varu 40-160 °C.

 b) destilace vakuová

Při snížení tlaku se u každé látky sníží teplota varu, při tlaku 150-200 mmHg se teplota sníží o 30-40%. Destilace ve vakuu se používá při destilaci rozpouštědel s teplotou varu vyšší než 170 °C, povinně při teplotě varu nad 200°C. Ale také u látek, jejich destilační teplota je blízko teploty samovznícení. A také v případě, že se nečistoty při atmosférickém tlaku rozkládají či karbonizují (uhelnatí).

 c) destilace při atmosférickém tlaku+destilace vakuová

Tento typ destilace se používá v případě, že se destilované rozpoštědlo skládá z nízkovroucích a vysokovroucích látek (např. 56 °C a 200 °C)

 

Klasifikace zbytků

Destilační zbytky jsou koncentrovaným roztokem nečistot a rozpouštědla. Zbytky jsou odpady, které se odstraňují podle platných legislativních předpisů. 

 

Renáta Sabolová

Ing. Michaela Pospíšilová